Smíš se hřát svou slávou

Lojzíci

1:Tak sedím prCý než balvan hFůř,
hlas v uších znGí jak z temných snCů,
proč šel jsem sám, nadšen a rFád,
pán rozkázGal: máš jít se prCát.
R:SmE7íš se hřát svou slFávou, jako dřGív svět v rukou mCít,
smE7ích nad bílou kFávou teď sklízí Gúdiv víc než táhlý stCín.
2:Co déšť mi psal na záda má,
je to už dávno, jak se zdá,
měnil bych rád, co můžu dát,
však musím dál, nesmím se vzdát.
3:Píšu ti rád a v řádcích mých
uslyšíš znít můj hořký smích,
chtěl bych tě mít víc než kdy dřív,
však úděl můj nám brání žít.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:08.405+00:00
Výsledky hledání: